Květina

13. srpna 2015 v 16:26 | SkyBob |  Myslenkove pochody
Tak trochu si teď připadám jako bídák, který přišel ke krásně rozkvetlé louce a objevil tam přenádhernou květinu. Ta květina trochu strádala, neměla tam ideální podmínky … a proto se jí jal vyrýpnout a odvést si jí k sobě domu. Vše samozřejmě s dobým úmyslem, krásně se o ní staral, stále zaléval … ale květina u něj strádala snad ještě víc. Přetrhal jí kořeny a to neměl dělat. Neměl jí brát ze svého přirozeného prostředí.


Nezbývá než doufat, že se z toho šoku vzpamatuje a že zase rozkvete do krásy … jinak jí bude muset na trvalo vrátit zpět na své místo a to by nesl hodně těžce



Zajímavé jak si s námi ten život občas zahrává
 

Too much thinking ...

29. dubna 2013 v 11:51 | SkyBob |  Myslenkove pochody
Další víkend plný přemýšlení, slz, osamění, samoty ...
Nevím, co to je za sílu, co mě pořád nutí přemýslet, ale nějak si nemohu pomoct. Celý můj život se mi rozpadá pod rukama a já nevím, co s tím mám dělat. Všechno co mám rád mě opouští ... Ona, oba počítače, autíčko, přátelé, chuť žít, radost. Ztratil jsem všechno, na čem mi kdy nejvíc záleželo. Není nic, na co bych se těšil, na co bych se mohl zase upnou a skutečně žít.
Tohle přežívání den za dnem mě už vážně nebaví, nezvládám to. Každé ráno nasadit masku pro okolní svět a tvářit se jako že je všechno v pohodě, zatímco unitř jsem zlomený a nešťastný. Ještě že své stále červené oči můžu maskovat alergií :-)


Heh, to jsou ale problémy ... oproti jiným lidem se mám naprosto v pohodě, mám dobrou práci, nějaké peníze, mám kde bydlet, rodinu o kterou bych se mohl opřít (kdybych je chtěl zatěžovat svými problémy). Co víc si přát, nebo spíš co by za to jiní dali.


Ani nevím, jak se to vlastně stalo ... šel jsem si po své cestičce, ale najednou jsem v dáli uviděl skrz hustý les světélko. Vydal jsem se za ním, nehledě na nebezpečí, nehledě na ostatní, nehledě na nic. Šel jsem dál a dál, prodíral se hustým lesem, moje cestička se mi stále vzdalovala, ale já na to nehleděl. Jediné co jsem viděl a měl v mysli byla ta krásně zářivá hvězdička. Cesta byla náročná, skrz husté stromy, bažiny, houští, ale to mě nemohlo zastavit, stále mě to táhlo za světlem. Jenže najednou světélko zhaslo. Jsem sám v hustém temném lese a nevím kam dál. Ztratil jsem svou cestu, ztratil jsem světlo za kterým jsem šel. Jsem příliš unavený na to abych hledal nějakou cestu, nebo nějaké světlo, jsem příliš unavený na to, abych vůbec někam šel.


Nemá smysl se litovat, zas tak špatně na tom nejsi. Ano, jsi na všechno zase sám, možná je to dokonce horší než kdy předtím, ale to tě přece nesloží. A jestli ano, tak si jen na chvilku vydechni a vydej se dál. Chop se mačety a prosekej si vlastní cestu skrz ten hustý, temný les. Nikdo jiný to za tebe neudělá, nepočítej s tím, že by tě někdo hledal, podal ti záchranou ruku, teď je to jen a jen na tobě! Dokaž, že si chlap! Posbírej zbytky sil, ukaž tomu lesu prostředník a vydej se na cestu. Tady tě nic dobrého nečeká, štěstí za tebou samo nepřijde, je potřeba mu jít naproti. Ano, bude to těžká cesta, plná nástrah a nebezpečí, a kam povede? Kdo ví

Nesnáším alergii :-)

26. dubna 2013 v 8:15 | SkyBob
 


Tak ještě jedna z práce :-)

25. dubna 2013 v 11:01 | SkyBob

Proč jsem se do prdele zase nechal ukecat :-)

25. dubna 2013 v 8:57 | SkyBob
Teď to možná vypadá "dobře", ale po umytí to je hrozné




Kam dál