Poraněné city

15. května 2010 v 23:05 | SkyBob |  Myslenkove pochody

24. ledna 2008 0:55
Ach jo … začínám mít takovej divnej pocit. Možná … ne nevím, asi už to není takový, nebo sme možná jen moc dlouho od sebe … začínám mít strach, že to bude jako s Hankou. A do toho ještě Markétka … no, nějak ve mně vzbudila takovou nedůvěru, strach, obavu (no nevim jak to popsat). No Alča už nějak nevolá, nepíše, nevim … nevím, nejraději bych nahlédl do její mysli a zjistil jak na tom vůbec sme. U mě se toho moc nezměnilo, ale u ní … jen se bojím jedné věci, aby neměla nějaké jiné povinnosti, víš jak to myslim. Nějak na to Markétka narazila a celkem mě to nahlodalo. Na druhou stránku sem je jí zeptal … řekla bys mi to vůbec? A ona tak nějak jistě odpověděla že ne. Nejsem žádnej psycholog, ale tak nějak se v tom trochu vyznám. Teď už se jen naskytuje otázka … chtěl bych to vůbec vědět? A změnilo by to něco? Už sem unavenej přemlováním lidí aby dělaly tohle, nedělali tohle … začíná mi to být jedno. Vlastně dost věcí mi začíná být jedno. Ale když tak o tom přemejšlim, asi, kdybych to věděl, tak bych ten vztah celý posr… asi bych se jí začal vyhejbat a nechal bych na ní ať se rozhodne a tim bych se naprosto odepsal. Zase bych zůstal sám. Chci všechno, nebo nic. Sice to není nějaké dobré pravidlo, ale proč ne. Vždy, když je tam něco, tak mám takový mentální blok, který mě brání udělat nějakou hloupost a to mě tak nějak ničí. I když … ještě sem chodil s Hankou a už sem strávil noc s jinou. I když v podstatě s Hankou to už byl konec, ale přeci jen je to tak trochu nemorální. Asi sem se změnil. Ale sem rád, že sem si začal s Alčou, i když … teď o ní tak trochu pochybuji, ale možná že to je jen a jen moje chyba. Třeba ví, kolik mám práce s ukončením semestru a nechce mě rušit (no popravdě … v to doufám). Jak tak o tom přemýšlím … napadají mě i jiné varianty, ale ty už teda pro mě dopadají trochu hůře. Jen bych chtěl vědět, jestli má cenu bojovat a jestli to za to vůbec stojí?
Alča je supr skvělá holka, ale tímto mě celkem zklamala. (doufám že jí nekřivdím). S ní … nechci být jen její kamarád, chci něco víc, alespoň si to teď myslím. A jestli má ještě někoho jiného (nějak mi to nedá spát), tak to … to by mě hodně mrzelo, i když u ní jeden nikdy neví. Tak mě napadá, že už asi vím jak se cítí taková bokovka. Nejvíc by mě asi mrzelo, kdybych byl "zneužit" aby někomu ublížila. NO TAK ALE KURŇA UŽ!!!!!! Nech toho!!! … tohle není pravda, taková není (doufám)
Nabízí se otázka … jak dobře jí znám? Bylo to něco víc? A nebo to pro ní byl jen takový úlet, rozptýlení. No ale tak či tak, ten víkend byl supr a na tom plese se uvidí, jak se vůbec věci mají (teda pokud vůbec bude)
Ach jo … konec zkouškového se blíží a internet stále nejde natolik dobře, abych pařil LineAge. Je to děs a jak bych se měl učit, ale nechce se mi. A jak nejsem u bráchy, tak pomalu začínám zjišťovat, že mě nic nebaví. Tuhle sem někomu tvrdil, že nemám čas se nudit, že ani nevím co je to vlastně ta "nuda", ale teď to vím a bude to ještě horší. Celé dny si na mě skoro nikdo nevzpomněl ani na ICQ a nějak už mě nebaví ani hrát mé staré hry a tak. Nuda je hrozná věc a jakmile odejde i Markétka … co já tady v té zapadlé prd... vůbec budu dělat? Téměř všichni sou pryč a myslím že se jen tak nehodlají vrátit.
Asi si budu muset najít práci a něčim dalším zabít čas. Pořád, když sem jel na 110% tak sem remcal, že potřebuju pár dní volna, naprostého volna, kdy mě nikdo nebude rušit, prostě pauzu … no a teď, když jí vlastně nechtěně mám, tak nevím co s tím. Ono je vlastně takových věcí, co bych mohl dělat, ale nějak jsem si zvykl vše odložit na neurčito, až bude čas a ten nikdy nebude. Nevím, třeba to je jen chvilkový stav, ale mě se stále něco nelíbí. Když mám moc práce a všichni otravují, tak remcám a když nikdo nic nechce a já nemám co dělat, tak taky remcám. Asi bych potřeboval ubrat … nějaký kompromis. Místo 110% ject třeba jen na 90% … ach jo, ale tohle se mi asi nikdy nepodaří …
Haháá 20 slov za minutu i s vymýšlením (musím zjistit, jestli je to na 1 a nebo musím přidat :D)
No řek sem co sem potřeboval a co mě trápilo a teď je čas na nějakej film, či trpaslíka a postel :D
Den poté:
A tak nějak po tomto velice zajímavém rozhovoru (dialogu :D) sem měl fakt zvláštní sem. Byl sem myslím u babičky a nějak sem se tak říkajíc ztratil, stále sem hledal cestu domů, ale necítil jsem žádnou obavu, vůbec sem se nebál. Stále sem šel naprosto neznámou krajinou a potkával lidi (i známí), kteří mi chtěli pomoc, všude tam, kam sem přišel mě přijali, jako bych byl jeden z nich a udělali by pro mě všechno. A navíc ta krásná krajina … hmhmhmm velice zajímavé. Co to asi znamená, nebo spíš … co to vyvolalo?
 


Komentáře

1 Sheia Sheia | Web | 16. května 2010 v 13:02 | Reagovat

děkuju..jsem ráda, že to aspoň někdo chápe :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama