Fádní a jednotvárnej život

7. června 2010 v 15:31 | SkyBob |  Myslenkove pochody
Možná to je jen můj dojem, ale poslední dobou se mi zdá, že nežiju, že jen přežívám den za dnem a čekám na smrt.
Den za dnem v 6 ráno vstát a ject do práce,
v 5 večer se vrátit a buď znova sednout k počítači a nebo si jít zahrát volejbal,
pak znova PC a někdy kolem 1 hodiny ráno jít spát.
:D jen pátek je vyjímka. To přijdu z práce, tam si něco k jídlu a jdu do hospody si sednout na bar popovídat si s obsluhou a na šipky. Ač je to smutné, ale nic lepšího na odreagování po náročném tejdnu než alkohol a lidi vážně neznám. Mozek se prostě musí čas od času pořádně vyrestartovat, jinak bych se určitě zblánil. Možná to bude znít jako výmluva, ale když přátele nechtějí/nemůžou přijít za mnou, musím já za nima.
Už sem na to určitě narazil, ale holt lidi už sou asi málo akční, nebo prostě jenom neznám moc lidí, co by na den vyrazili někam do přírody opéct si buřty u kytary a přespat jednu noc ve stanu. Nebo vyrazit k někomu na chatu třeba jen na víkend.

Ach jo, už se zase dělá hezky a tak zas začne ten kolotoč: práce > plážák > hospoda > PC > práce> plážák > hospoda > PC > práce ...

Já chci žít, chci si užívat života. Ale jde to? Když budu chtít dělat něco jiného, než hrát plážák, budou na mě další tři lidi naštvaný, protože si zase nezahrajou oni. A to bych jim přece se soují povahou starého dobráka nemohl udělat.

Takže jak ven z tohodle kolotoče? Zkoušel sem se i zranit :D i když neúmyslně (14 dní sem nemohl chodit a nechodil sem ani do práce) Nádhernej odpočínek prostě sem vypustil všechno a jen relaxoval. Bohužel ... v leže se toho moc dělat nedá :D a jakmile sem se už sám dokázal postavit na nohy, už sem byl zase zatažen do stejného kolotoče.

Né že by mě třeba ten volejbal nebavil, ale asi bych potřeboval občas změnit lokál, jak se tak říká. Prostě občas dělat i něco jiného, poznávat nové lidi, učit se nové věci.

Tímhle tempem mi i oblíbené věci rychle zevšední a zbudou z nich pouhé samožřejmosti ze kterých už prostě nebudu mít takovou radost, jako dřív.
 


Komentáře

1 Infantility* Infantility* | Web | 10. června 2010 v 22:26 | Reagovat

Netuším čím to je, ale zdá se mi, že čím dál víc lidí žijí ve stereotypu. Mlůj Stereotyp začíná o půlhodiny pozdějc než tvůj, jdu do školy, pak ze školy, 3 hodiny učení jak ten debil, sem tam nějaký jídlo. Akorád nechodím v pátek do hospody povídat si s obsluhou :D

Ale rači se nezraňuj, třeba jim zkus nějak šetrněji říct, že si občas chceš zahrát třeba co já vim.. Baseball :D (To mě tak napadlo, protože jsme ho hráli v tělocviku, fuj to je)

Ale tak nějak si myslím, že se to možná někdy změní. Že si třeba budeme víc všímat jeden druhýho.

2 SkyBob SkyBob | Web | 10. června 2010 v 23:16 | Reagovat

:D no neboj, úmyslně se zraňovat nehodlám, tak špatně na tom ještě nejsem. Mě jen štve, že ohledně toho volejbalu ... každej si nožná přijde, možná nepřijde, je to tak 50 na 50. Jen se mnou se počítá, že na 99,99% přidu.

Chci toho tolik, když chi a by mi lidi, který vidim 18 hodin denně dali chvilku pokoj, abych měl čas sám pro sebe? Abych měl čas na věci, co vážně chci dělat? Abych měl čas na nové koníčky. Abych měl čas poznat nové věci, krajiny a lidi??? Vážně toho chci tolik???

Já prostě potřebuju vypadnou, vypustit, nebo jen dělat něco jiného

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama