Dovolená ....

12. července 2010 v 15:57 | SkyBob |  Myslenkove pochody
Tááák dovolená je za mnou a kdo by to byl čekal uteklo to tak rychle, že sem si nestačil ani odpočinout :D

Bylo to fajn, Moravské Beskydy ... horská turistika prokládaná prohlídkou památek, nějaké to muzeu se tam taky našlo, jíst po hospodách, spát sme měli tak kde a vůbec o nic se nestarat :D jooo tomu říkám dovolená.

Mám strašně rád vysokohorské procházky, kde neni moc lidí :D i když třeba na Radhošť ... tam se dá doject autem a zbytek lanovkou na Pustevny ... tam to vypadalo jako na Václaváku. Cesta z Pusteven, okolo sochy Radegasta až ke kapli Cyrila a Metoděje na Radhošťi ... hmm nic moc, ale cestou nahoru a dolu (samozřejmě hřebenovou tůru nepočítám) sme nepotkali skoro ani živáčka. A musim říct, že obdivuji některé dříve narozené členy naší expedice, že se na Pustevny vyškrábali v docela slušném tempu ač to bylo po červené, místy až černé sjezdovce. A to i přes zdravotní problémy.

Zato výstup na Lysou horu (1323 m) mě překvapil. Bylo to zvláštní, mám prochozený snad celý Vysoký Tatry, ale tohle sem vážně nezažil. Bylo to něco kolem 31km za necelých 9 hodin, ale celou cestu nás někdo zravil. To mě vážně zaskočilo, když kolem mě někdo prochází s úsměvem na tváři a se zvučným "Ahoj". Bylo to velice příjemné a takové kamarádské ... no vážně sem byl překvapen a to možná dokonce víc, než když sem tenkrát ve Vysokých tatrách potkal skupinku německy hovořících turistů co sebou neměli vůbec, ale vůbec nic, na sobě sako nebo šaty a na nohou lodičky na podpatku. Je pravda že písčitém terénu takové lodičky můžou velice dobře zastat funkci maček (pro jistotu podotýkám že myslim hroty na botách, :D né žádný kočky slovensky), ale na kamenitém terénu ... no nic moc. Skoro bych až řekl že je to o kotníky. Jo a to jsem ještě nezmínil že to bylo ve vejšce někde kolem 2000m a nikde žádný bufet :D

No ale abych pouze nechválil nejvýchodnější cíp republiky ... každý den sme jedli v jiné hospodě a musím říct, že s většinou jsem byl nespokojen. A teď sem to netýká pouze jídla, ale celkového dojmu. Za celý týden jsme potkali pouze jednu příjemnou servírku a dokonce i se slyslem pro humor, a dokonce i jídlo i pití tam bylo nad očekávání kvalitní. Sice to byl hotel, takže maličko dražší, ale pokaždý mě museli domu odvalit jaké byli porce. Do takové restaurace bych se vrátil rád. Do ostatních už v životě nevkročím :D

Ještě mám spoustu zajímavých vzpomínek, ale se rád vypsal z té co mě tíží, co mě nenechala celou dovolenou v klidu, co mě nenechá ani teď.

Jezdíme na dovolenou stále stejná parta + - pár lidí u od malička a mnohé se za těch pár let změnilo. Bejvávali jsme skupinka dětí a skupinka dospělých, ale když se něco podnikalo (výlet, tůra, oběd) vždy sme šli všichni spolu. Teď jsme mi děti zestárli, můzeme legálně chlastat, většina dokonce jezdí svojema autama ... no hodně se toho změnilo a nic neni jako dřiv. Málokdy se na společné dovolené něco dělá hromadně, každej si de svojí cestou a co mi nejvíc vadí všechno se začlo skupinkovat. Jeden pár jde sem, truhej tam, třetí támhle, čtvrtej sou lenoši tak zůstávají doma ... jen dospěláci stále tak nějak trží při sobě, i když taky už to zas tak přesně neplatí.
Nevím, doby se mění a je to čím dál horší. Tímhle tempem za chvilku žádná společná dovolená nebude a každej bude jezdit sám.

Ach jo, ale to neni jediný co mi vadí. Každej kdo mohl se zpároval a já ... já zbyl sám. když jedem autobusem sedím sám, když jdem na jídlo do restaurace, musím s někým a většinou jim tam dělám křena. Vím že třeba bráchovy s přítelkyní to nevadí, ba naopak, ale já sám sebe vydím jako přítěž: "Ty nemáš s kým jít? Tak teda pojď s náma."
To sem fakt takovej vyvrhel jen pro to, že sem ještě nenašel tu pravou?

Někdy dřív jsem se tu už určitě zmínil o smyslu života a že asi jedinej pořádnej smysl života je zasadit strom, postavit dům a zplodit potomka. Asi se tím lidi vážně řídí, když pozoruji ty plně naložený auta na dálnici - chlap řídí, spolujezdec ženská a v zadu děti
:D kdyby to bylo tak jednoduchý. Bohužel, už dávno jsem potkal tu pravou, jenže ona mi jen roztrhala srdce na ty nejmenší možné kousíčky a šla zase sou cestou. I po tolika letech na ní nedokážu zapomenout a stále mi komplikuje život :D

Život jde dál a já stále čekám na některou co sezbírá kousíčky mého srdce a pomůže mi zapomenout. Jenže štěstí mi samo asi jen tak do klína nespadne a s přibývajícími léty je někoho poznat těžší a těžší. Promarnil sem nejlepší léta svého mládí kdy sem potkával nové lidi pomalu každý den. Ale dnes? Kde nějakou najít? Jak se seznámit? Jakou si vůbec vymyslet záminku k seznámení?

Na škole to bylo snadné, spousta nezadaných studentek, dlouhé párty až do rána, plno mejdanů ... ale dnes? Vracim se z práce v 5 hodin unavenej a pozdě večer ještě pokračuji. Mejdany? Maximálně o víkendu, a na to stejně neni moc času kvůli turnajům a tak. A když chci něco uspořádat, tak stejně přijde třetina lidí a mnozí z té třetiny stejně hned odejdou, že mají už jiné plány. Nebo v autobuse? Neznám nikoho kdo by se seznámil v autobuse :D a navíc už autobusem moc nejezdím. Nebo seznamka??? Vůbec, to je až ta nejnejnejposlednější možnost.
Tak nevím, moc míst nebo příležitostí na seznámení mě teď moc nenapadá ... prostě si pořád prošlapávám tu spojí pomyslnou cestičku práce > volejbal > hospoda a čekám až jí někdo zkříží :(
Třeba můj život dostane zase smysl a třeba taky ne :D

Ale naděje umírá poslední a můj čas přijde!!! Já tomu věřím!!!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama