Menší depka

28. prosince 2010 v 14:37 | SkyBob |  Myslenkove pochody
Určitě to všichni moc dobře znáte ... jedete rozžhavení do ruda stále na plné otáčky, nemáte čas vůbec na nic, pomalu ani nespíte ... ale pak stačí jedna drobnost, prostě něco co vás vytrhne z toho kolotoče ... a najednou ... najednou nic. Pusto, prázdno, smutek. Je tolik věcí, co by se dalo v tomto případě dělat, ale vy jen "zevlujete" (hrozné slovo, ale chci jít s dobou :D), neuděláte vůbec nic pořádného a prakticky promrháte den. Nejhorší je, že ani mozek nefunguje tak jak má, takže se začnete užírat sami sebou a je vám mizerně. Stále hledám nějakého šťastlivce, co tento pocit nezažil, ale stále marně.




Lara Fabian - Je Suis Malade ... pro mě srdeční záležitost, obzvláště když to slyšíte zpívat své nejlepší přítelkyně :D ale ty už sou zase někde ve Francii a netuším, kde je jim konec



Člověk pak začne zpětně hodnotit svůj život, svojí povahu, svoje chyby ... přemejšlí, co by se s tím dalo dělat, co by se dalo změnit, co by chtěl. Život je hrozně složitá věc a málokdo ho zvládne tak jak by chtěl. On stejně člověk bude vždycky nespokojenej, jak se tak říká: "S jídlem roste chuť" a to samé platí i v životě. Nevím ... zase to na mě dolehlo a jediné co bych teď chtěl je být sám udělat si pár věcí jen a jen pro sebe. Dokonce i silvestra sem odřekl (akce v hospodě, kde zaplatíte 650,- a můžete sníst, vypít co chcete), raději jsem si nechal volné pole působnosti a uvidím jestli se mi bude chtít slavit. Zatím mám v plánu zůstat sám doma, zapálím si krb, vezmu si k němu notebook, uvařím si čas s rumem (i když ... možná i bez toho rumu, ale o tom později), pročtu pár blogů, možná napíšu nějakej článek a budu poslouchat hudbu. Pak možná na půlnoc půjdu za ostatníma a na ohňostroj. Asi už vážně stárnu, ale takhle bych chtěl oslavit Novej rok. Nééé tak dobře, chtěl bych aby tam semnou byl i někdo jinej, ale to se určitě nestane. Je to den jako každej jinej, tak proč ho slavit jako každej jinej. Dám si konečně zase jednou jeden naprosto sobeckej den, kdy budu dělat jen to co chci dělat (v rámci možností)


Přišel, nebo spíš řekněme uvědomil jsem si pár věcí, pár životních chyb, několik špatných vlastností, několik životních cílů ... jen tak bodově je trošku zhodnotím:


Alkohol - jistě všichni dobře víte, že sem začal pít daleko víc než je zdrávo a teď abych se přiznal nevím jestli jsem někdy psal že sem přestal chlastat a začal rozumně pít (z průměru 7 piv denně sem se dostal na 7 piv tejdně) ... po pravdě řečeno, tolik nealka mi vůbec nedělalo dobře na žaludek, ale mělo to taky něco do sebe. Možná to bylo jen současnou špatnou náladou, ale vracel sem se domu střízlivej a se špatnou náladou. Jenže teď bylo moc akcí a na těch sem toho neakla moc nevypil. A výsledek??? Nikdy dřív jsem s tím problém neměl, ale začal sem mít "okna" a to mě děsí. Navíc jsme někomu nepřímo ublížil. Radši jsem byl v hospodě s přáteli, než abych byl s ní (byť jen na telefonu) a když už sem se vrátil domu, nebyl jsem schopnej ničeho jiného, než odpadnout do postele. Promarnil jsem poslední možnost protelefonovat noc s osobou, která toho pro mě udělala tolik a já jí ... já jí miluju, ale to je komplikovanější. No to je jedno ... prostě už se zase hooodně dlouho neožeru, neříkám že je ze mě abstinent, ale přestanu se opíjet!


Emoce - další velice zajímavá věc, co zatemňuje mozek stejně jako alkohol. Člověk by měl vždycky nejdřív myslet a pak až jednat/mluvit. To co už je vyřčeno/uděláno to se nedá vrátit zpět a důsledky takovýchto uspěchaných rozhodnutí bývají dost často fatální, i když třeba né vždy přímo pro vás. Já už toho takhle napáchal dost a bohužel, většinou to odnesl někdo jiný.


Žárlivost - zase jedna vlastnost co nám zabrání rozumně uvažovat. Žárlivost má spoustu forem a na každém blogu jsem se minimálně s jednou vždycky setkal. Každej člověk je více či méně žárlivej ... byly doby, kdy bych si to nepřipustil, ale ač věčnej samotář ... je ve mě spousta žárlivosti ale zatím jsem jí dokázal úspěšně maskovat. Jen jednou jedinkrát jsem vybuchnul, v té chvíli sem řekl několik sice slušných, ale velice ostrých a dobře mířených slov. Kdyby mi někdo nebo něco přišlo pod ruku, tak bych za sebe neručil, ale udržel sem se ... hned po příchodu domu sice vzniknul můj článek "Konec" ale nic sem nerozmlátil :D jen těch slz co proteklo ... a přitom, s odstupem času ... taková hloupost



Sobeckost - řekl bych dokonce až intuitivní vlastnost. Tak nevím, ale nenapadá mě žádný čin, který by byl ryze nesobecký. Dokonce i charita má v sobě spoustu sobeckosti: Když pošlu peníze chudým třeba svým jménem, budu mít sám ze sebe dobrý pocit, dokonce je i šance se zviditelnit a pokud jsem soukromník, tak si to dokonce můžu odečíst z daní :D klidně můžete zkusit něco vymyslet, ale pochybuju že na něco přijdete. Tak mě napadá, že mezi sobeckostí a žárlivostí vlastně není zas tak velkej rozdíl, vždy myslíme jen na sebe



Teď by se hodil nějaký inteligentní závěr, ale vlastně ani nevím proč sem to psal, možná hájím sám sebe před sebou, možná jen nevím co lepšího psát. Ale když se tak podívám zpětně ... na první pohled to může vypadat jako výčet záporných vlastností, když se na to člověk podívá pořádně (a nebude zacházet do extrémů) ... já to spíš vidím jako obranné vlastnosti, jako něco co nám pomáhá žít svůj šťastný život. No řekněte sami ... jsem snad sobec, když nechci brečet v koutě a chci si urvat taky trochu toho štěstíčka pro sebe? Nebo jsem snad žárlivec, když chci být každou volnou chvilku se svojí životní láskou? Nebo jsem snad alkoholik, když už nechci sedět sám doma a občas si zajdu do hospody se pobavit mezi lidi? Nebo jsem snad nerozumnej debil, když se občas nechám unést emocema a udělám někou porthlost?


Takovej já prostě sem a jestli vám to vadí, tak máte smůlu :-P dokud já sám nebudu chtít, nemáte šanci mě změnit. Takže buď mě přijmete takového, jaký skutečně sem - prostě nedokonalá bytost - a nebo si už vážně nemáme co řict!!!



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama