Leden 2011

Úplně nový den

31. ledna 2011 v 9:51 | SkyBob |  Myslenkove pochody
Byl pátek po práci a já jako každý pátek, chtěl jsem vyrazit do své oblíbené hospůdky. Hezky si sednout na bar, dát si dvě, tři piva a pak nějaké nealko a po zavíračce ještě nekam zajít s barmankou.
Takovejhle pátek ... nevím, prostě perfektní den, jenže již brzo mi všechno vezmou. Budu si muset najít něco jiného, něco co mi pomůže se odreagovat po těžkém týdnu, něco co mě bude bavit.

Tenhle pátek jsem si to prvně zkusil. Když už jsem byl připraven odejít, uvědomil jsem si, že takhle to už dál nepůjde. Takže co teď? Půjdu někam jinam? Jenže u nás není další jiná hospoda, kam bych si mohl v klidu sám sednou. Rozhodl jsem se teda, že zůstanu doma a zařídím si pár věcí, na které jsem neměl čas. Bylo to hrozné, seděl jsem tam jako tělo bez duše a neměl chuť vůbec na nic. A aby toho nebylo málo, ani spát se mi nechtělo. Šel jsem si teda zahrát nějakou hru. Pořádnou rubačku, nic logického ... hraju, hraju, hraju a najednou slyším sramocení v kuchyni. Kouknu na mobil a ono už je 6 hodin a mamča vstává do práce. Jooo asi bych už měl jít spát, abych taky něco udělal. Lehnul jsem si vzbudil jsem se až na oběd. Dal jsem si jídlo a šel si lehnout znova. Ten den sem vůbec nic neudělal a na tréningu jsem byl taky hodně marnej. Tahle hroznej pátek jsem nezažil už dobrejch 5 let, co pravidelně chodím do hospody.

Říká se, že každé začátky jsou těžké, ale že to bude až takhle hrozné ...
Vůbec nevím jak dál ... přišel jsem na křižovatku, ze které nevidím ani jednu cestu dál a cesta zpět už neexistuje. Jsem unavenej, unavenej tímhle "životem", unavenej prací, prostě totálně vyřízenej. Nic mě nebaví, nic mi nedělá radost, nic mi nedodává energii.

Dokonce ani na hory (moje nejmileší věc) ... nevím, prostě už se na ně netěším tak jako dřív. Já vím, že až tam přijdu, tak budu asi mluvit jinak, ale už to není jakové jako dřív.

Tak a dost Bobo ... musíš se schopit, musíš se zase postavit na nohy, zatnout zuby a začít bojovat. Já vím, bude to těžké, ale půjde to. Nový začátek ti dává obrovskou možnost volby kterým směrem se dát, stačí si jen prosekat cestičku! 

Den plný slibů

19. ledna 2011 v 0:37 | SkyBob |  Myslenkove pochody
Dnešek byl opravdu zajímavej den :D říkám sice dnešek, ale myslím úterý ... v práci moje šéfová za mě slíbila něco, co nemůžu splnit, pak já jsem spíbil kolegyni něco, co nejspíš nestihnu splnit včas, rodičům jsem slíbil, že budu brzo doma :D a nakonec mi moje barmanka slíbila, že až se odstěhuje, stále budeme udržvat kontakt a zachováme naše úterý - den plný her.

Byl bych moc rád, kdyby se včechny sliby vyplnily, ale já jsem realista a mám spoutu zkušeností, takže když se splní alespoň jeden, i to bude úspěch. Je to smutné, ale bohužel ... pravděpodobnost a statistika hovoří jasně. Opět jsem u matematiky, což mnoho lidí nepochopí, ale snad to nevadí. (tyhle obory se učí až na střední, a to pouze na některých) 

 :D no nic ... jsu spát, zítra mě čeká zase firemní bowling a na měj musím mít spoustu energie :D

Než si pro nás přijde

18. ledna 2011 v 9:35 | SkyBob |  Myslenkove pochody
Naprosto úžasnej film ....


Krma ....

16. ledna 2011 v 4:21 | SkyBob |  Myslenkove pochody
"Věřím, že co se má stát, to se stane. A tak se taky snažím žít. Děláš dobré věci a dobré věci se stanou i tobě. Děláš špatné věci a ty se ti pak vrátí. Karma." Hláška ze seriálu Jmenuju se Earl, kdo nezná.

Za posledních pár dní jsem vykonal spoustu dobrého, opravdu jsem na sobě zapracoval, pomohl jsem spoutě lidem a odměna??? Ne ... omlouvám, se ... sůl mi už rozežírá oční víčka a sem úplně vyřízenej. Nejraději bych si teď prostřelil hlavu a všechno zkoncoval. Už je to jisté ... do půl roku přijdu o všechno ... o všechno, co mi v reálném životě dělalo radost. Zavřou mojí nejoblíbenější hospodu a co je snad ještě horší ... barmanka se stěhuje do jiného města. Většina z vás asi nevidí souvislosti, tyhle dvě věci ... to je celej můj život. Co mi pak zbude? Heh ... chtěl bych to i teď brát s úsměvem, ale teď to vážně nejde. Práce je srašně náročná a jediné na co se vždycky těším je, že přijde pátek, a já ztrávím pár hodin v kině na baru a budu kecat s barmankou, pak zajdem někam dál, dáme pár rumů a hurá spát. To je ta jediná věc, co mě držela naživu celý tejden. 

A co teď? Kurva ... přišel sem o důvod chodit do hospody, přišel sem o jediného člověka, který semnou dokázal pít, přišel sem o posledního přítele!

Takže co teď? Co mi teď zbylo? Blog, brácha (kterej na mě nemá čas), volejbal, práce, práce na baráku. Heh ... to je málo, to je kurva málo. A co budu dělat v pátek až přijdu z práce? To jako mám zůstat doma? Nebo zajít někam na blind a modlit se ať tam je někdo známej?

Omlouvám se, ale už vážně nemůžu dál, jdu se někam vybrečet, protože můj život tak jak ho znám končí. Končí všechno, co jsem měl kdy v životě rád, opouštějí mě všichni, co jsme měl v životě rád, všechno je na hovno!

Žádná karma neexistuje, to je jen snůžka hovadin. Špatné věci se stávají těm dobrým lidem a dobré věci těm špatným!

CO JE TOHLE KURVA ZA SPRAVEDLNOST??? 

Zajímavá situace

15. ledna 2011 v 3:58 | SkyBob |  Myslenkove pochody
Koukám, že můj blog moc lidí nečte, takže si můžu s jistotou psát co chci :D

Dneska se mi stala velice zajímavá věc. Byl jsem naprosto vyřízenej z práce a už po prvním pivu (už nepiju, takže dvě, max. tři a domu) jsem byl docela unavem. Tak ale jedno pivo přece platit nebudu, tak si dám ještě jedno. Tak ae třetí a poslední a jdu domů. Tak ještě kafe a jdu ... no ... barmanka už měla padla, takže ještě zajem na jednoho jediného panáka a hurá domu.

Jenže co se nestalo ... postala tam svého exexpřítele a zase se rafli. Jako nezávlislá osoba jsem se nechtěl vměšovat do "hádky" do které mi nic není, takže jsem sledoval startrek v TV ale ta jejich hádka se vážně nedala přeslechnout. Stýle jako nezůčastněná třetí stana jsme se je snažil dostat od sebe a změnit téma konverzce na něco jiného, ale marně. Vyhrotilo se to na tolik, že on musel odejít a barmanka zůstala v slzách. To bych nebyl já, abych jí nešel utěšovat, a byl jí oporou. Sice jde jen o jsedno malé obětí, ale v této situaci pomůže mnohem víc, než si vůbec dokážete představit. Dokonce jsem pak žehlil i problémy s jejím nínějším přítelem :D joooo udělal sem ze sebe vola a ožralu, ale pro dobrej účel.

Já nevím, sám jsem na tom dost špatně, ale stále dokážu všechno řešit s úsměvem (i když mnohdy jen předstíraným) a to mi dodává sílu. Pak ještě cítím, že na mě přátelé spoléhají. Nevím, asi není smyslem mého života asadit strom, zpolodit syna, a postavit dům :D i když s tím domem, ten už stavím :D

Přátelství je mi nedevše a dokážu obětovat okonce i vlastní štěstí jen kvůli tomu, nebo spánek a spoustu dalšího. Dneska se mi to potvrdilo a když pro mě osobně to žádné štěstí nepřinelso, tak pro ostatní ano.

Dělá mě to šťastným, na to, abych byl opravdu šťasný .... to je asi ještě daleko 
   

Pro zasmání

6. ledna 2011 v 13:50 | SkyBob |  Myslenkove pochody
Asertivita

Muž měl už po krk stálého komandování od manželky,
takže zašel k psychiatrovi, co s tím.
Psychiatr mu poradil, jak si budovat sebevědomí
a dal mu knihu o asertivitě.
Chlap ji v autobuse cestou domů celou přečetl.
Přijde domu, rozkopne dveře, přistoupí k manželce,
ukáže na ní prstem a říká: "Od teďka chci abys věděla,
že JÁ JSEM PÁN V TOMTO DOMĚ A MOJE SLOVO JE ZÁKON!
Chci, abys mi teď připravila dobré jídlo a až ho sním,
očekávám dezert!
Po večeři mi připravíš koupel, abych si mohl oddychnout.
a po koupeli, hádej, kdo mně obleče a učeše?"

"Asi někdo z pohřebního ústavu,"
odpoví manželka.

Začátek roku, aneb zamyšlení nad přátelstvím

5. ledna 2011 v 10:19 | SkyBob |  Myslenkove pochody
To nám ten novej rok ale hezky začíná *ironický smích*





(chtěl sem sem dát písničku od Clou - Bad to the Bone :D ale ani mocný youtube tento song nezná. Nevím přesně podrobnosti, ale tato česká kapelka měla nějaký problém kvůli autorským právům a tudíž, songy a texty jsou na internetu velice omezené. tak přihodím alespoň "ochutnávku této skvělé písničky pro ty co jí neznají)
http://www.clouclub.cz/download/for_tonight/07.wma


Dneska už je pátého a ještě mi nic pořádně nevyšlo tak jak bych chtěl, dokonce i úsměv na mé tváři byste hledali marně. Jestli vážně platí pravidlo: "Jak na nový rok, tak po celý rok." ... tak to se mám teda vážně na co těšit. Je mi jasné, že každý den nemůže být posvícení, ale alespoň jedna dobrá zpráva tejdně ... to toho chci vážně tolik? Tak vlastně je teprve středa, třeba se na mě taky trochu toho štěstíčka usměje.


A proč je mi tak mizerně? Dobrá otázka ... těch posledních pár dní sem měl (kromě práce) trochu volnějších a zjistil jsem, jak je můj život prázdnej. Přestal jsem pít, přestal jsem hrát online hru a kvůli tomu jsem přišel o spoustu přátel, nebál bych se dokonce říct, že o většinu. Moji nejlepší přátele byli spojeni s těmito "nešvary", a když se jich vzdál, v podstatě se vzdál i nejlepších přátel. Proč je sakra k tomu, aby přátelé byli spolu, vždycky potřeba nějaký důvod? A co když tam ten důvod není? Přátelství ochabuje a slábne, pak jsou z vás jen kamarádi a nakonec ... nakonec je to jen další kontakt na ICQ.


Když se tak zamyslím ... každého přítele můžu specifikovat jako třeba "kamarád z volejbalu", "kamarád z Blogu", "kamarád ze školy" ... jenže když odstraníte tu společnou činnost, většinou už ono přátelství nebude mít dlouhého trvání. Zkuste se nad tím zamyslet a určitě mi dáte za pravdu.


Takže jaký je závěr? Přestat s něčím znamená přijít o přátele spojené s tím. A pokud bych si chtěl najít nové přátele, musím si najít nějakou jinou činnost/společenskou věc. Takže dost bylo užírání se sám sebou a jde se hledat :D