NOT only another day

27. května 2011 v 16:07 | SkyBob |  Veřejné
Následující článek jsem psal celý týden. Bylo to převážně kvůli nedostatku času, ale největší důvod byl ten, že to pro mě bylo emotivně hodně náročné ... uvědomil jsem si, jak by můj život mohl vypadat a jak bych mohl být šťastný. I když můj dosavadní život nebyl špatný, nebo spíš sem se s tím tak nějak smířil a co není špatné je vlastně dobré. Jenže teď, když vím jaký by můj život mohl být už můj život není tak skvělí.
Takže kdo máte odvahu, račte se začíst, ale nedoporučuju :D tím, jak jsem to psal dlouho se clánek stal chaotickým, přerušovaným a nezajímavým :D ale jestli to chcete risknout :D





Den za dnem utíká stále rychleji a rychleji pořád stejně: vstanu, pracuju, pracuju, pracuju, pak pár minut osobního života a nejvyšší čas zase jít spát abych měl dost sil přežít další den. Ale včerejší den (čtvrtek 19.5) nebyl jako ty ostatní ... a nejen to, byl prostě skvělej, plnej zážitků, pocitů, poznatků a krásných vzpomínek.

Jak to tak říct :D prostě jsem se vyprdnul na práci a udělal si den volna, den podle mích představ, den strávený tak, jak jsem vždycky snil :D teda né úplně jak jsem snil, ale NIKDY nic nebude tak skvělé, jak si vysníte. Úžasný den, a i když teď v práci pomalu neudržím ani otevřené oči (o mozku ani nemluvě), určitě to stálo za to.

Den má sice jen 24 hodin a ten čas (obzvláště, když se bavíte) neuvěřitelně rychle utíká, ale zvládnul jsem toho opravdu hodně. Kdybych to měl vzít jen z pohledu pocitů - začalo to smíchem, nuda, adrenalin, zmatek, další adrenalin, uspokojení, překvapení, smutek, smích, ještě větší smích, štěstí, souznění, krása jak pro duši, tak pro oči, nadšení, záhada, pohoda, smutek, úsměv, štěstí, dobrý pocit, klídek, zmatek, extrémní pohoda, krása, stesk, únava, adrenalin, ještě větší únava, ještě větší adrenalin, dobrý pocit, strach, šok, adrenalin, skvělí pocit, maximální únava, spokojenost ... tak tohle byl ve zkratce můj den. Určitě sem ještě něco vynechal, ale už takhle toho bylo až až :D Občas bych si vážně přál, aby den měl 32 hodin abych mohl spát alespoň 8 hodin denně:D

A co že to vlastně bylo za výlet? Nějak se mi to nechce tady zveřejňovat, ale tak jen tak zkráceně ... Vstávalo se mi kupodivu docela dobře, a ač jsem měl dovolenou, stavil jsem se v práci, jestli náááhodou není zase nějakej průser, pokecal s kolegama, dal si svůj každodenní ranní šálek skvělého pressa, vyslech si "blbé" vtípky na mou adresu, rozloučil se a jel si konečně užít své velice zasloužené dovolené. Můj milášek (mobil) mi celou cestu dělal společnost a hlasem Petra Lišky mě navigoval vstříc mému cíly :D a kdyby po cestě nebyla jedna uzavírka, tak naprosto přesně a bez bloudění. Cesta po ucpané, rozbité, panelové dálnici byla opravdu příšerná, tak ale přežil jsem to. Přijel jsem na místo, našel naprosto úžasné místo na parkování :D sice jsem trochu podcenil přípravu, ale můj Milášek mě opět podržel, co já jen bych si bez něj počal.

Dorazil jsem na místo srazu a už netrpělivě očekával první setkání ... srdce mi bušilo, hlavou probíhalo tisíce myšlenek a šíleně jsem se potil :D a nebylo to jen tím, že jsem stál na sluníčku a byl celý v černém. Pak jsem jí uviděl, oči se upřeně zahleděly do dáli a nejspíš jsem i na chvilku přestal dýchat. Je pravda že jsem si první setkání představoval trochu jinak, ale bohužel ... okolnosti nám nějak nepřáli. Ani nevím koho to napadlo, ale šli jsme se projít -exkurze městem.

Teda když se tak zpětně zamyslím, asi sem občas vypadal jako malej kluk na výletě v DisneyLandu, tak ale pro mě to bylo něco jiného, něco krásného, nevšedního ... úžasný město. A má opravdu perfektní čajovnu ... teda jako že bych se po tolika vodnicích mohl považovat za znalce ... eee to je špatné slovo ... za zkušeného uživatele :D byl jsem velice příjemně překvapen. Višňovej tabák a úžasnej ledovej nápoj OÁZA, naprosto úžasné prostředí, příjemná obsluha. Ach jak mě chybí naše každotýdenní seance u mě doma, ale tohle bylo snad ještě lepší. Hodně sme se nasmáli a popovídali si, zavzpomínaly ... prostě nádhera. Přesně takhle bych chtěl trávit své dyn, nebo alespoň jeden den v týdnu.






Následovala další exkurze a pak velice příjemné překvapení, přímo houslový koncert a k tomu ještě POIky ... to bych tam mohl sedět, sledovat a poslouchat klidně celé hodiny. Opravdu nezapomenutelný zážitek ... nějak se mi to zarylo do paměti a hodně hluboko. Pokaždé, když slyším v písničce housle, vždy si vzpomenu ta tento okamžik. Nádhera ... víc k tomu nemám co říct, to se musí zažít.

Šli sme se ještě projít a zašli ke kinu :D já sem asi vážně na ty kina vysazenej ... tam bylo krásně, krásný výhled, krásná krajina :D jen pak přišli děti :D velice rušivý element ... ale na otázku, jestli bych už chtěl mít děti ... děti jsou hrozný závazek a samé starosti :D v tuhle chvíli bych se pomalu nedokázal postarat ani o psa, natož o dítě ... ale asi jo ... chtěl bych :D ale naštěstí tohle je otázka, kterou se nemusím zabývat a pokud to půjde takhle dál, tak ještě hodně dlouho nebudu muset.

No, teď kus děje vynecháme a přejdeme k procházce po parku okolo skanzenu. Byl jsem naprosto ohromen, všechno tak krásný, nový, udržovaný ... nádherný velký les uprostřed města :D jako z nějaké pohádky. Mám moc rád takové věci, i když krom štěbetání místního ptactva byl slyšet i ruch z nedaleké silnice a to tak nějak kazilo celkový dojem.

Ale to už byl večer a pomalu čas přestat dovolenkovat a vrátit se zase ke svému chaotickému, nudnému, upracovanému životu. Dlouhé smutné loučení (detaily si nechám pro sebe :P) a nejvyšší čas vyrazit. Už byla skoro tma, a jediné co svítilo byl krásný velký měsíc (jen dva dny po úplňku) a pouliční osvětlení. Byl jsem k smrti unaven, před sebou 350km a v hlavě tisíce myšlenek. Milášek mobílek mi opět dělal navigátora a spolu jsme bezpečně zamířili k domovu. Stále mi napovídal kudy mám ject, jaké zatáčky mě čekají :D a ani jednou neusnul oproti mě. Náročná cesta, opravdu hodně náročná cesta a spousta věcí na přemýšlení. Jednou jsem se tak hluboce zamyslel, že jsem zapomněl nohu na plynu a rázem jsem jel 180km/h :D jups, trhnul jsem svůj osobní rekord, ale už to víckrát zkoušet nebudu, obzvláště v noci, kdy vidím jen pár metrů před sebe a oslňují mě protijedoucí auta.

No nebudu vám lhát, na tu nohu jsem zapomněl ještě párkrát, ale už né tolik. Neohroženě jsem se hnal dálnici dál a dál, kilometr za kilometrem a u toho předjížděl kamion za kamionem. Nakonec už jsem tak zlenivěl, že jsem se po předjíždění ani nevracel do svého pruhu a rovnou zůstával v tom levém. Jak jsem se blížil domovu, vidina spánku mi tlačila nohou stále víc na plynový pedál a to i když už jsem dávno nebyl na dálnici. Už jen čekám, kolik pokut mi přijde :D no necháme se překvapit.

Jelo se úplně skvěle až do doby, než jsem na silnici potkal srnku. Nejdůležitější je zachovat si chladnou hlavu, nezmatkovat a trochu předvídat, i když po pravdě řečeno ... myšlenkama jsem byl někde úplně jinde a duchem už dávno v posteli, takže docela zajímavá situace. Ale naštěstí jsem tuto situaci předvídal ještě dříve, než vůbec nastala a navíc jsem v tom úseku srnky vysloveně očekával. Ale stejně se mé srdce zase rozbušilo jako zvon, jen tentokrát z jiného důvodu. Jenže to co přišlo poté ... tak tohle mě ani ve snu nenapadlo. Přes celou silnici byla rozeseta docela početná tlupa velice dobře maskovaných králíků, navíc v úseku, kde bych je nečekal. Prudce na brzdy, volat lehce strhnout ke kraji a už nezbejvalo nic jiného, než se modlit aby uskočili včas :-) ale moje autíčko teď bylo s brzdama u doktůrka, takže brzdí opravdu skvěle a navíc zajíc je opravdu rychlé zvíře. Všichni jsme to přežili ve zdraví a mě už zbývalo jen pár kilometrů než autíčko uložím do garáže a své unavené tělo mrsknu do postele. Ale i přes naprosté vyčerpání ... něco jsem si slíbil a co já slíbím, to platí! Takže svoji každodenní dávku kliků jsem si přece nemohl odpustit. Ale jak to tak vypadá, výlet mi dodal spoustu energie a trhnul jsem další rekord. Zvýšil jsem své maximum o 30 :-)






Prostě den plný zážitků, pocitů a vzpomínek. Dokonce jsem si splnil sen ... stejně jako Earl Hickey si konečně můžu škrtnout jednu položku ze svého seznamu přání. Na ten jeden den jsem zase cítil, že žiju a né že jenom přežívám. Ale jeden den ... jen jeden den ... to je málo ... chci víc!!!




 


Komentáře

1 Bow Bow | Web | 28. května 2011 v 10:40 | Reagovat

Ty máš radost ze mě, já mám radost z Tebe. Dlouho jsem nečetla tvoje články (nedostatek času) a tak když jsem narazila na tento, vážně se mi rozsvítili oči :) Člověk nemá pobývat pořád v tom nudném stereotypu.. je dobře, že sis dal od práce pokoj a šel si uskutečnit svůj sen. :)

2 Infantility* Infantility* | E-mail | Web | 30. května 2011 v 12:40 | Reagovat

Moc hezky se to čte, takový výlety jsou vždycky fajn, nový město, nový člověk, kultura, zvyky, zábava. Až ti závidím :)

3 Infantility* Infantility* | Web | 31. května 2011 v 13:39 | Reagovat

No něco jinýho je, když je ti 19 a vypadáš na 15, tak to vykání je potom pocta :D. Ale věřím, že až mi bude třeba přes 30, že to budu brát jinak.

P.S.: Běž to dospat :)

4 Infantility* Infantility* | Web | 31. května 2011 v 14:57 | Reagovat

Tak tři roky, to je ještě času, mně už taky táhne na dvacet, když o tom tak přemýšlím..
To nespaní ti nezávidím, mě teď čekají 4 měsíce volna, spaní do dvanácti a dobrá noc po půlnoci.. ale to určitě někdy doženeš, existuje taky dovolená, nic by se nemělo přehánět :) 8-)

5 Infantility* Infantility* | Web | 31. května 2011 v 15:13 | Reagovat

Jenže když já si neumím pomoct, prostě usneš a vzbudíš se, a kdy, to prostě nevíš a neovlivníš :D..
.. wokroholiku :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama