Čas pro změnu

2. června 2011 v 16:06 | SkyBob |  Myslenkove pochody
Čas pro změnu
Je to přesně 14 dní od mého ohromného výletu a z mého nudného, ale spokojeného života se od té doby stal ještě nudnější, smutnej až utrápenej "život". Joo, přesně takhle to dopadne když konečně procitnete žít v nějakém snu, procitnete a uvidíte holou pravdu. Tak trochu mi to připomíná Metrix ... ale já nejsem žádnej superhrdina, nemám nadlidské schopnosti, nemám žádné vyšší poslání.

Ale říkám to všem: "Každý je strůjcem svého štěstí, musíš se umět radovat i z toho mála co máš a když chceš víc, musíš pro to něco udělat!!!"



:D krásná a moudrá slova, a je už konečně zase na čase, abych se jima začal zase řídit. Už moc dlouho jsem se vymlouval na práci :D a vlastně i oprávněně, ale pomalu už vidím na konec této nekonečné a úmorné etapy a SNAD již bude v práci trochu volněji, takže konečně už budu mít zase trochu toho "volného" času a všechno se vrátí zpět do pomyslných vyjetých kolejí.

Ale chci vlastně aby se můj vlak života zase vrátil na své koleje, na cestu kterou už moc dobře zná, cestu kterou už projel mockrát? NÉÉÉ ... já chci ŽÍÍÍÍT a né se jen vozit stejným vlakem tam a zpět. Ten jeden výletní den mi ukázal, jaké by to mohlo být ... jaké by to mohlo být třeba každý den ... mohlo, stačí jen hodně chtít a začít se snažit.

A začal jsem docela rázně :D teda ... abych moc nepředbíhal ... už jsem si zvyknul na stav, kdy můj život organizují jiný lidé, a moje rázné NE pro ně nic neznamená. A já sem takovej dobrák, že i když stejně řeknu 1000x NE, stejně to nakonec udělám, takže se ani nedivím, že moje slovo nemá žádnou váhu. A když se tak zamyslím, tak toho někteří velice dobře využívají ... buď mi to předhodí tak, že se NE vlastně ani říct nedá (v tom lepším případě) ,a nebo mi to prostě oznámí, nejlépe den předem. Přesná slova mého milovaného bratra: "Zítra si nic neplánuj, jedeš semnou na turnaj." A přesně takhle to vypadá pořád :D

No a tak se teď stalo, že se můj bratříček se svojí přítelkyní proti mě spikli, teda přesněji né proti mě, ale proti mému "zjvu metaláka" (no pardon, ale poslouchání metalu, tričko metalové skupiny, dlouhé rozpuštěné vlasy ze mě ještě metaláka nedělají) ... no prostě mě objednali ke "tchýni" (profi kadeřnice) a pak už mi to pouze oznámili :D pro změnu.

Takže ... nějak jsem se teď dlouho nefotil, ale nějakou fotku před změnou jsem našel:




Zajímavá akce :D byl jsem hodně nervózní, jelikož jsem u kadeřnice ještě nikdy nebyl a navíc ... JEDNÁ SE O MŮJ ŽIVOT !!! ... vůbec jsem netušil, jak to chci ostříhat, původně jsem si myslel trochu zkrátit a zastřihnout konečky, ale na to brácha nějak nepřistoupil :D tak sme začali na poloviční délce a zkracovali a zkracovali a zkracovali :D aaaa ... že já se nechal ukecat. No co vám budu povídat, přišel jsem tam s vlasama pomalu do půl zad a vyšlo z toho tohle:




A tak přesně jak jsem to už určitě někdy říkal v jiné souvislosti: "Takhle to už dál. Musí se něco změnit!" Takže když se nechce "něco" změnit "samo", musím něco změnit já :D a nejsnadnější je začít u sebe. Pokud budete opravdu chtít a budete mít silnou vůli (nebo motivaci) ... dokážete to, a teď nemyslím jen vzhled. Z mé "aférky" s barmankou (listopad) jsem byl tak rozhozenej, že jsem začal každý večer cvičit (teda s mojí dosavadní vizáží to nemělo nic společného, i bez cvičení jsem vypadal dobře). Ani nevím proč ... prostě jsem se potřeboval vybít, vymlátit ze sebe ten vztek, dřít na samotný kraj totálního vyčerpání a pak už jen padnout do postele a usnout. Možná se to může zdát jako blbost, ale mě to psychicky dost pomáhalo, bránilo mi to myslet na kraviny, užírat se sám sebou, svou ubohostí, osamělostí ... i když jsem se vrátil totálně vyřízenej z práce, nebo dokonce z hospody, VŽDY jsem si udělal alespoň pár kliků :D teda říkám pár, ale myslím docela dost ... začínal jsem na 30ti a postupně jsem přidával :D no a teď je to tak na 200 - 300, podle toho, jestli jsem byl předtím na tréningu a nebo ne. Začátek byl dost drsný (asi jako každý začátek), musel jsem se nutit, přemáhat :D boj s vlastní leností je váže úmorný, ale víceméně jsem vyhrál. Mé maximum se stalo mým každodenním minimem a stále jsem přidával. Cítím se lépe, vypadám mnohem, MNOHEM lépe a i svojí vůli jsem posílil. Už jen to běhání aby mi vyšlo, ale na to teď vážně nebyl čas :D a teď to není výmluva, protože po tmě (když sem se konečně vrátil z práce) se po lese vážně běhat nedá.

Žil jsem jak jsme žil stále stejně a nic dobrého mě nepotkalo, takže začíná zase nová éra, novej Bob, kterého netrápí minulost, ani budoucnost, prostě žije přítomností ... žije, protože chce žít, chce se bavit a taky se bavit bude! Nebo spíš do toho dá všechno, páč jak je vidět, štěstí mi samo do klína nespadne. Takže holt to teď zkusím takhle, a když to nevyjde, zkusím zase něco jiného. Jednou už to konečně vyjít musí :D a nebo se vrátím k tomu starém, ty krátké vlasy sou hrozné :D podívejte se, jak jsem vypadal dneska ráno:


 


Komentáře

1 Infantility* Infantility* | Web | 6. června 2011 v 13:02 | Reagovat

Né téda, jako mě u kluků dlouhý vlasy nevadí, spíš naopak, ale proměna je to parádní. Ono je to hlavně na to vedro, protože v mejch dlouhejch vlasech je taky pořádně vedro už teď.. Jsi úplně jinej, ale prospělo ti to. Asi bych měla zajít taky ke kadeřnici, no uvidím(na ježka ale rozhodně nepljdu :D)..

A nevytahuj se se svičením, protože mám pak ještě větší depku. :-P  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama