Říjen 2011

Krize

20. října 2011 v 16:05 | SkyBob |  Myslenkove pochody


Už ste slyšeli tuhle písničku? Že nééé?
Tak to vám nezávidím … já jí slyšel a i když je to úplně mimo můj hudební styl a vlastně se mi ani nelíbí …teď jí prostě nemůžu dostat z hlavy J doufám, že se vám stane to samé

No, ale to bylo jen tak stranou aby tento článek nezačal tak, jak napovídá nadpis. Stala se totiž taková nemilá věc … i na náš vztah přišla krize, a to pořádná. Vlastně ani nevím, jak to všechno začalo … no prostě blbá shoda okolností - byl jsem nemocný, měl špatnou náladu, v práci taky masakr, dokonce ani doma nic moc. Už jen když to takhle vyjmenuju, zní to vážně hrozně. A teď si představte, že vaše drahá polovička má tu samou náladu a do toho ještě to, že nemůžete být spolu a dělí vás 400km. To už zní vážně příšerně a musím říct, že skutečně je.

Oba jsme přesně věděli do čeho jdeme a že to nebude jednoduché … teď bohužel nastala chvíle, která prostě jednou musela přijít. Další rozhodnutí, jestli pokračovat a nebo to hned zarazit.Vážně bych si tehdy zase dal facku, jak jsem se choval. Vždyť ona je krásná, chytrá, vtipná … no prostě téměř dokonalá … má jen jedinou chybu a tou je bydliště 400km daleko.

Ale co … krizi jsme přežili a teď je náš vztah silnější, než kdy dříve. Jak já pořád říkám: "Co tě nezabije, to tě posílí." Miluju jí, miluju jí strašně moc … vím, že to bude komplikované a těžké, ale srdci prostě neporučíš a já se jí jen tak nevzdám. Čekal jsem na ní celý svůj život, tak to tu chvilku ještě vydržím.

Tak ale pro dnešek dost, je už zase načase něco dělat, mám toho až nad hlavu :D
Takže si pustím nějakou jak já říkám "motivační pracovní hudbu" a jdu na to



Šťastný

2. října 2011 v 18:36 | SkyBob
Kdo by si to jen pomyslel, že si můžou dva lidi v tak krátké době vzájemně napsat 1000 SMSek … to je teda výkon, a to ani nepočítám ty hodiny propsané a provolané po skype. To už není "jen pouhá" láska, to už je závislost. Asi bych se měl léčit, jsem beznadějný případ … ale už nikdy nechci být bez ní, a hlavně už bych to nejspíš ani nedokázal.


Neříkám, že můj dosavadní život samotářského vlka byl špatný … docela jsem si ho i užíval, ale stejně v něm cosi chybělo, nebo spíš … někdo chyběl. Nevím jak to popsat, mít spoustu volnosti je skvělá věc, nemusíte se na nikoho a na nic ohlížet, děláte si co chcete a kdy chcete, prostě si pořád jen užíváte … ale ač věčný samotář, stejně jsem vždycky toužil někoho milovat … co milovat, milovat někoho je celkem snadné … ale být zároveň milován. Teď jsem konečně našel to, co jsem hledal vlastně celý svůj život a díky ní jsem KONEČNĚ sťastný.


Ano, už jsem našel tu sou vyvolenou, ale … aaaaaa proč vždycky všude musí být to zasr. ALE … jak by řekl můj oblíbenec Henry Ford (ještě aby to nebyl oblíbenec, když i mé druhé auto je značky FORD a dokonce i třetí plánuju stejnou značku): "Překážky jsou ony obávané věci, které spatříme, když odvrátíme pohled od svého cíle." … jenže těch překážek je tolik, že se prostě nedá stále jen koukat na cíl ... to by se nám taky mohlo stát, že krutě narazíme, a nebo někam zapadneme. Jenže i když nás dělí skoro 400km a spousty dalších překážek … já stále věřím, že spolu všechno zvládneme, spolu totiž zvládneme všechno na světě. Konečně se mám o koho opřít, doteď jsem si připadal jako jednonohý, ale teď si můžu vesele pobíhat a poskakovat.

Ani nevím, jestli za to mám poděkovat náhodě, nebo všem těm lidem, co zformovali mojí osobnost k dnešnímu obrazu … radost, spokojenost, vztek, nenávist, bolest a spousty dalších silných prožitků, jinak řečeno "škola života" … všechno co se v mém dosavadním životě stalo mi něco dalo, i špatná zkušenost je k něčemu dobrá, činí mě silnějším, lepším, odolnějším ... už dávno nejsem ten malý vystrašený, neschopný klučík ... stále je co zlepšovat, ale teď ... teď jsem sám se sebou spokojený.

Ještě změnit pár věcí v mém životě a bylo by to naprosto dokonalé ... především bych jí chtěl mít pořád na blízku ;-)

Můžu jen říct, že jsem šťastný a kdybych teď měl umřít, umřu s úsměvem na tváři a s myšlenkou na ní