Srpen 2012

Fight The Fight

28. srpna 2012 v 11:45 | SkyBob



Život je boj,
už tolikrát jsem to slyšel,
už tolikrát jsem to někomu řekl,
už tolikrát jsem si to řekl,
jenže tohle není jen boj, tohle je válka!
Válka, která nemá konce.

Jako osamělý pěšák v poli válčím dál a dál,
A proč vlastně?
Pro svou zem?
Pro svou čest?
Proto, abych žil?
A co je tohle za život,
Den za dnem překovávat nadlidské překážky
A doufat, že neudělám chybu.
To není život, to je jen čekání na smrt,
Čekání na smrt doufajíc v mír.

Sláva vítězům a čest poraženým.
Ale ve válce nikdo nezvítězí,
Ve válce prohraje každý.

Tak bojůůůůj svůj boj,
Tak bojůůůůj svůj boj,
Bojůůůůůůůůůůůůůj!
Bojuj, až do konce.
Bojuj

Povaha

10. srpna 2012 v 10:23 | SkyBob
Nenávidím se … nenávidím se za to, jaký jsem … stále se jen ohlížím na druhé, jejich problémy stavím před své vlastní a chci, aby byl každý spokojený, a vždycky pomůžu.

Ano, možná si řeknete, že na tom není nic špatného … to jsi potom dobrý a hodný člověk … jenže ty "hodní" mají v životě kurevsky těžké, jsou odsouzení žít v osamění a stále být někým "využíváni", jelikož jsou jistota a nikdy neřeknou NE.

Obzvláště vztahy jsou komplikované a dle mých dosavadních zkušeností prostě dlouho nevydrží.
- Buď se rozejdou, aby mohl být protějšek šťastnější
- Nebo takovýto snadný a bezstarostný vztah prostě přestane toho druhého bavit, jednoduše se začne nudit
- Třetí možnost je ještě ta, že kvůli té kurevské povaze jednoduše nic nezačne

Stejně jako je jen nepatrný rozdíl mezi genialitou a šílenstvím, tak stejný rozdíl je i mezi hodným a troubou (hlupákem)

Mnohokrát jsem slyšel: Jak to, že tak hodný kluk jako ty nemá holku. Nebo: Tak hodnýho kluka by chtěla každá … a nejzajímavější na tom je to, že tohle říkají obzvláště ty ženské, co mají za přítele ty největší hajzly a stejně je pořád bezmezně milují.

Když se tak zamyslím, tak všechny mé dosavadní vztahy skončili, nebo dokonce vůbec nezačali kvůli mé kurevské povaze. Stále se snažím změnit a myslel jsem, že se mi to i daří, ale opak je pravdou. Možná jsem svojí povahu trochu poupravil, ale základ je pořád stejný. A kvůli tomu opět ničím to, na čem mi v životě nejvíc záleží. Chovám se jako idiot a vážně bych si měl nafackovat, abych se probral.

Tenhle vztah je to nejlepší, co mě kdy potkalo a to i když je v něm spousta obrovských překážek … prostě to stojí za to. Stojí za to bojovat. Stojí pro to obětovat úplně všechno. Dost bylo toho malého, ustrašeného kluka, co vždy jen tiše stál a z povzdálí sledoval, jak mu štěstí protéká mezi prsty. Taková šance se vyskytne jednou za život a vážně by byla chyba si jí nechat utéct. Miluju jí, je mi vším … má životní láska :-*

Smysly

9. srpna 2012 v 11:44 | SkyBob
Malokdo z vas si uvedomuje, jak moc jsou pro cloveka dulezite vsechny smysly. Jak se tak rika: "Clovek nevi co ma, dokud to neztrati."

Zrak sice dela nejakych 80% vsech vjemu, ale ostatni jsou i tak moc dulezite. Jako dukaz staci jednoduchy test ... jdete do hospody, poructe si pivo a matonku do stejné sklenice ... satkem si zavazte oci, rukou zacpete nos a garantuji vam, ze jen pomoci chuti pivo od vody nerozeznate.

A takhle je to se vsim ... obzvlaste tak casto omilane vztahy na dalku. Skype je opravdu perfektni nahrazka, muzete se slyset, dokonce i videt, jak jen cas a rychlost internetu dovoli ... ale porad vam v tom lepsim pripade chybi dalsi tri smysly ... cich, chut a hlavne hmat ... pokud nezapojite vsechny smysly, nikdy nebudete mit kompletni "obraz" a stejne jako s pivem ... nikdy si nemuzete byt jisti, jestli skutecne pijete pivo, a to i kdyz jste ho pili 1000x

Vlastne ani presne nevim, co jsem tim chtel rict ... psal jsem to 19. cervence v podnapilem stavu, ale jedno vim jiste - chci zapojit vsechny smysly. Chybi mi jeji vune, chybi mi chut jejich rtu, chybi mi jeji dotek ... ten hrejivy jemny dotek, teplo jejiho tela, nekonecne objeti ...
Je toho na me zase nejak moc, mozek neprestava premyslet, a nadmerne premysleni opravdu neni dobre ... nikdy bych neveril, ze to reknu, ze to sam sobe priznam .... ale bojim se.

Ja uz sakra nechci premyslet a delam co se da abych nemusel ... zavaluji se praci, fyzicky se naprosto vycerpavam, obcas i po alkoholu sahnu ... ale tohle vsechno pomaha jen chvilkove. Jen co si mozek trochu odpocine nebo vystrizlivy, hned je tu dalsich 1000 hroznych scenaru, hroznych vzpominek, pocitu ... a toto vsechno vede k tomu, ze nejsem v dobre nalade ... nebo lepe receno, ze mam spatnou naladu. A co me na tom mrzi nejvic je to, ze ji prenasim i na ostatni. Asi bych se mel zavrit do nejake diry, odpojit od internetu a pockat, nez me to zase prejde :-) ale abych taky nekdy vylezl :-)

Ale teď se mi to snad podaří … v sobotu odjíždím na dovolenou, obklopen přáteli, rodinou, horama, zábavou …. vůbec žádná práce, jen zábava, krásná krajina a odpočinek. Snad mi to všechno dopomůže k alespoň trochu lepší náladě, k tomu abych alespoň na chvilku zapomněl, jak moc mi chybí a jak moc je můj život na hovno