Září 2012

3th day

19. září 2012 v 20:41 | SkyBob



Mému srdci asi ještě pořádně nedošlo, co se vlastně stalo. Vždycky se tak rozbuší, když se připojí na skype, když mi přijde SMS, když mi jí něco připomene.

Ale jinak se držím statečně, už ani nemám moc slané tváře, nemyslím na to, nemyslím na budoucnost. Jen v noci nemůžu spát, převaluji se ze strany na stanu, hlavou mi proudí tisíce myšlenek i když nemyslím na nic, jen tiše doufám, možná sním ...

Vlastně zatím ani nikdo nic nepoznal. No bodejť by ano, když nechodíš mezi lidi co?
Asi holt umím dobře předstírat a držet si pokerface za každou cenu. Nebo to možná bude tím, že už tě nikdo pořádně nezná, upnul ses jen na ní a na okolí už ti nezbyl čas.
Když se tak zamyslím, jsou asi jen dva další lidičkové, co mě vždy prokouknou. Moje sekretářka, ale ta je na dovolené v Řecku a vrátí se až příští měsíc. Tou druhou osůbkou je kdo jiný, než barmanka. Té vždycky stačil jediný pohled a hned věděla vše. Ona mě zná daleko lépe, než všichni ostatní dohromady. No bodejť by ne, když jsme se spolu tři roky každý pátek a skoro každou sobotu opíjeli, a v takové stavu vážně nic neutajíte. Ale ani ona nic netuší. Tak to tak vypadá, že dokud nezměním status na FB, tak se nikdo nic nedozví. Heh, jaká ironie.

Zavalit se prací, náročnou prací, toď lék na všechno trápení. Jen škoda, že nemůžu štípat dříví, to mi vždycky moc pomohlo a možná mě to i baví. Snad zítra bude hnusně a už konečně půjdeme na tréning do tělocvičny. Potřebuju se vybít, pořádně zamakat na svém těle, totálně se vyždímat až do posledního dechu, abych už neměl sílu na nějaké bloumání a mohl konečně zase "normálně" spát.

Držím palečky všem nešťastně zamilovaným a přeji hodně štěstí a hlavně mnoho sil.

Nic

18. září 2012 v 23:09 | SkyBob
Jedno velké nic. V hlavě prázdno, v duši temno, v srdci díra.

Sedím si sám ve svém křesle a snažím se něco dělat, nejde to. Snažím se myslet, nejde to.

Už nemůžu, nezvládám to, bude lepší jíst "spát" (ulehnout do postele čekajíc na zázrak, nebo smrtící ránu z milost)

Pauza

18. září 2012 v 11:50 | SkyBob




Už ráno jsem věděl, že ten včerejší den bude špatný … do dvou hodin jsem najel pouhých 35km a za tu krátkou cestu jsem musel 3x prudce na brzdy, protože mi někdo (vždycky ženská) nedal přednost. Vlastně ani v práci nic pořádně nefungovalo, prostě takový "den blbec". To jsem si ještě s úsměvem říkal, co mě asi ještě potká. Deset minut před koncem pracovní doby přišla další supernaléhavá věc. Nejraději bych se na to vykašlal, ale tady šlo o miliony, kvůli tomu jsem byl zase v práci déle, což by mi zas tolik nevadilo, ale byl jsem domluvený s tatíkem, že vyvezeme bordel na sběrný dvůr. Rychle jsem dokončil svou práci a spěchal domů. Takhle rychle a agresivně jsem asi ještě nejel, kdyby mě chytili, tak rovnou přijdu o papíry a budu mít doživotní zákaz řízení … ale stejně jsem to nestihl. Jak již jsem řekl, den blbec. Ale už bylo pozdní odpoledne a předemnou žádná další práce, tudíž žádné potencionální nebezpečí.

Ale opak byl pravdou … bez jakéhokoliv varování, jako blesk z čistého nebe přišla rána, kterou jsem ani trochu nečekal, která mě totálně uzemnila, která mě dostala do kolen a možná ještě níž. Jen jsem tak seděl ve svém křesle, tupě zíral do monitoru, hlavou mi proudilo tisíce myšlenek, vzpomínek, nebyl jsem schopný udělat vůbec nic.

Prohrávám svůj boj na celé čáře. Co jen jsem udělal zase špatně, co jsem zkazil, proč?

Jako by někdo zničil most, po kterém jsem chtěl jít a já teď nevím kudy kam. Ztratil jsem cíl své cesty a jsem tak unavený, že už nemám ani sílu jít dál, hledat jinou cestu, nový cíl.


Bojuj, ještě jsi neprohrál! Ale no tááák … ty přece lépe než kdo jiný víš, jak to v životě chodí

Naděje umírá poslední! Nejsi už moc starý na to, aby si věřil na pohádky? Nebo dokonce na zázraky?

Pauza není konec! Přestaň brečet a zamysli se taky na chvilku, proč by se k tobě měla vracet?

Miluju jí! To ano, to ano.

Nedokážu bez ní žít! V moři je spousta ryb, třeba na tebe čeká mnohem lepší.

Ale já chci jen jí! To se vážně chceš jen takhle trápit doufajíc, že třeba za nějakých 5 let budete konečně spolu?

Nechci, ale miluju jí … radši se trápit, než být bez ní! Jsi blázen a sobec, vždyť jí tím akorát zničíš mládí, možná dokonce celý život. Kdo ví, jestli byste spolu vůbec vydrželi.

Znamená pro mě vše, je to můj andílek strážný, má životní láska! Toto není argument pro to jí zničit život.

Miluju jí … miluju jí … miluju ji. Neboj, za chvilku bude stejně konec světa a pak už to bude všechno jedno.


Neříkej sbohem, protože tímto to rozhodně nekončí, dokud nepadl poslední výstřel, stále je tu naděje, sice hodně malá, ale je. Musíš myslet pozitivně a i kdyby to náhodou nevyšlo, prožil jsi bezkonkurenčně nejnádhernější rok své života. Rozhodně nemusíš ničeho litovat, protože to stalo za všechny ty problémy, trápení, peníze...

Strach

14. září 2012 v 14:18 | SkyBob





Co to vlastně je strach? Třeba WIKI říká toto: Strach je emoce, vznikající jako reakce na hrozící nebezpečí. Doprovázejí ho neurovegetativními projevy, zpravidla zblednutí, chvění, zrychlené dýchání, bušení srdce, zvýšení krevního tlaku, někdy husí kůže. Jde o normální reakci na skutečné nebezpečí nebo ohrožení, která má jedince připravit na útěk, únik nebo obranu. Strach motivuje k vyhnutí se nebezpečí nebo k útěku před ním. Kde to není možné, tam se často strach mění na agresi.

Ale strachu nesmíte podlehnout, musíte s ním bojovat. Já mám třeba hrozný strach z výšek a co jsem udělal? Šel jsem do lanového centra a čelil svému strachu. Nedokážu ani popsat ten nádherný pocit, když jsem opět nohama vstoupil na pevnou zem, ohlédl se na celou tu dráhu, a řekl si: "Zvládnul jsem to, dokázal jsem překonat svůj strach."

Vlastně jsem se po lukostřelbě (ze které mám teda modřinu přes půl ruky, jak mě několikrát sekla tětiva) znovu vrátil do lanového centra a prošel jsem si to ještě třikrát. Sice teď mám od těch mokrých provazů úplně potrhané ruce, ale stálo to za to.

Překonal jsem svůj strach z výšek … jen škoda, že se takhle "snadno" nedají zvládnout všechny strachy. Obzvláště ten, že o ní přijdu … bojím se, protože vážně nechci žít bez ní, miluju jí

Fight2

5. září 2012 v 15:56 | SkyBob

Fight

4. září 2012 v 11:38 | SkyBob

Kdo bojuje, ten může prohrát.


Kdo nebojuje, ten už dávno prohrál!