Too much thinking ...

29. dubna 2013 v 11:51 | SkyBob |  Myslenkove pochody
Další víkend plný přemýšlení, slz, osamění, samoty ...
Nevím, co to je za sílu, co mě pořád nutí přemýslet, ale nějak si nemohu pomoct. Celý můj život se mi rozpadá pod rukama a já nevím, co s tím mám dělat. Všechno co mám rád mě opouští ... Ona, oba počítače, autíčko, přátelé, chuť žít, radost. Ztratil jsem všechno, na čem mi kdy nejvíc záleželo. Není nic, na co bych se těšil, na co bych se mohl zase upnou a skutečně žít.
Tohle přežívání den za dnem mě už vážně nebaví, nezvládám to. Každé ráno nasadit masku pro okolní svět a tvářit se jako že je všechno v pohodě, zatímco unitř jsem zlomený a nešťastný. Ještě že své stále červené oči můžu maskovat alergií :-)


Heh, to jsou ale problémy ... oproti jiným lidem se mám naprosto v pohodě, mám dobrou práci, nějaké peníze, mám kde bydlet, rodinu o kterou bych se mohl opřít (kdybych je chtěl zatěžovat svými problémy). Co víc si přát, nebo spíš co by za to jiní dali.


Ani nevím, jak se to vlastně stalo ... šel jsem si po své cestičce, ale najednou jsem v dáli uviděl skrz hustý les světélko. Vydal jsem se za ním, nehledě na nebezpečí, nehledě na ostatní, nehledě na nic. Šel jsem dál a dál, prodíral se hustým lesem, moje cestička se mi stále vzdalovala, ale já na to nehleděl. Jediné co jsem viděl a měl v mysli byla ta krásně zářivá hvězdička. Cesta byla náročná, skrz husté stromy, bažiny, houští, ale to mě nemohlo zastavit, stále mě to táhlo za světlem. Jenže najednou světélko zhaslo. Jsem sám v hustém temném lese a nevím kam dál. Ztratil jsem svou cestu, ztratil jsem světlo za kterým jsem šel. Jsem příliš unavený na to abych hledal nějakou cestu, nebo nějaké světlo, jsem příliš unavený na to, abych vůbec někam šel.


Nemá smysl se litovat, zas tak špatně na tom nejsi. Ano, jsi na všechno zase sám, možná je to dokonce horší než kdy předtím, ale to tě přece nesloží. A jestli ano, tak si jen na chvilku vydechni a vydej se dál. Chop se mačety a prosekej si vlastní cestu skrz ten hustý, temný les. Nikdo jiný to za tebe neudělá, nepočítej s tím, že by tě někdo hledal, podal ti záchranou ruku, teď je to jen a jen na tobě! Dokaž, že si chlap! Posbírej zbytky sil, ukaž tomu lesu prostředník a vydej se na cestu. Tady tě nic dobrého nečeká, štěstí za tebou samo nepřijde, je potřeba mu jít naproti. Ano, bude to těžká cesta, plná nástrah a nebezpečí, a kam povede? Kdo ví
 


Komentáře

1 MIriam MIriam | Web | 29. dubna 2013 v 14:05 | Reagovat

Nemůžu tě litovat, nemůžu s tebou soucítit, měla bych se nenávidět. Všechno se to zhroutilo a já to radši ukončila, než abych se snažila čelit dalším nástrahám a problémům. Kéž bych dokázala být silnější.
Život je k nám krutý. Ke všem. K někomu méně, k někomu více, ale jen ti nejsilnější si prosekají cestu hustým temným lesem a dostanou se za světlem, tam, kam chtějí jít. Ty to zvládneš, jsi silný. Moc bych ti přála, aby ses posunul dál, aby bylo zase všechno ok. Ale mnohem víc si přeji najít v sobě sílu a začít všechno od začátku.
Bojím se, že tyhle pocity nikdy nezmizí. Musím stále myslet na to, co jsem ztratila, na to, jsem ti udělala a jak jsem se zachovala. Teď to chci napravit, ale vůbec si nejsem jistá tím, jak to skončí. Nic není jednoduché.
Jen prosím nespadni na úplně dno. Drž se. Vím, že na to máš. Věřím ti Bobe. A stále na tebe myslím.

Omlouvám se, že ti píšu tady, ale moc možností komunikovat s tebou nemám...

Mimochodem, co se stalo tvému autíčku? 8-O

2 Bow Bow | Web | 29. května 2015 v 7:49 | Reagovat

Ach neee, co se to deje :( Skybobe, musis byt silny, jako vzdy. Drzim Ti palce :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama